Lucie Svobodová

Praha, Galerie Havelka, 20. 9 -14. 10. 2007

Hyperporyv je zvláštní složenina. Hyper na sebe bere podobu i význam slov, s nimiž tvoří celek, a stává se jejich podpůrným výrazovým elementem. Slovo poryv se naopak vžilo v jediné formě - obvykle se mluví pouze o poryvu větru. Hyper evokuje všechno, co je světové a aktuál- ní; poryv je naopak výraz, ze kterého čiší starobylost a domácké poměry. Ta dvě slova v sobě sice mají jistou bezpředmětnost, vyvolávají pocit emotivní vydatnosti a intenzity, ale jejich antagonismus je silný. I když s oběma dnešní jazyk počítá, každé jako by se narodilo pro jinou dobu. Přesto jejich spojením vznikne provoka- tivní výraz, který zůstane v hlavě a podněcuje myšlenky. Asi jen těžko by se hledalo slovo, které by Iépe ztělesňovalo jeden ze základních modelů tvorby Lucie Svobodové (1963, viz At. č. 8/95, 14/97).

Snad i proto, že je sama vymyslela. Jako většina multimediálních umělců její generace působí Svobodová od počátku především jako vyhraněný solitér. Nová média -to byl na začátku 90. Iet velký krok do neznáma. Zásadním pro- jektem, který vytvořil tzv. spříznění výstavou, se v roce 1995 stala expozice Orbis Fictus (viz At. č. 26/95, 3/96), která vedle sebe poprvé postavila a konfrontovala nejvýraznější domácí tvůrce v oblasti nových médií. Ještě větší význam měl katalog, který prakticky poIožil základy moderní historie tohoto oboru u nás. Výstavy se zúčastnilo 50 umělců, mezi nimi se objevilo několik zásadních jmen, včetně Lucie Svobodové.